Erben-Vodník
Popis stránky *
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník. Test z textu.
.
Posunout na obsah
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník. Test z textu.
.
Posunout na obsah
Koronavirus (COVID-19) - info - odkazy - mapy - statistiky
Test
×
Obtížnost testuZde bude průběžné info.
Při volbě jiné obtížnosti, bude celý text znovu zamíchán a vynulován!
I. •
jezerem Na topole nad •
seděl vodník podvečerem: •
měsíčku, "Sviť, sviť, •
niť. šije ať mi •
botičky si šiju Šiju, •
vodičky: i do sucha do •
měsíčku, sviť, sviť, •
mi ať šije niť. •
čtvrtek, zejtra je pátek Dnes •
šiju, si šiju kabátek: •
sviť, sviť, měsíčku, •
mi niť. ať šije •
botky rudé, Zelené šaty, •
bude: zejtra svatba moje •
měsíčku, sviť, sviť, •
šije niť." mi ať •
II. •
panna raníčko Ráno, vstala, •
si uzel v zavázala: prádlo •
matičko, k "Půjdu, jezeru, •
sobě šátečky vyperu." •
jezero, nechoď, "Ach nechoď na •
doma, dnes dcero! moje zůstaň •
noci Já sen: zlý měla té •
k dceruško, ven. nechoď, vodě •
tobě Perly jsem vybírala, •
oblíkala, bíle jsem tebe •
vodních pěn: z jako v sukničku •
vodě nechoď, ven. k dceruško, •
Bílé šatičky smutek tají, •
se v ukrývají, slzy perlách •
nešťastný a pátek den, je •
dceruško, vodě nechoď, k ven." •
dceruška, Nemá stání, nemá •
vždy k jezeru ji cos pohání, •
nutí, k ji jezeru vždy cos •
chuti. nic nic po doma, jí •
šáteček První namočila •
ní lávka tu se prolomila, s •
po mladičké a dívčině •
se v hlubině. zavířilo •
vlny zdola, Vyvalily se •
v kola; roztáhnuly se šírá •
na podle a topole skal •
zatleskal. mužík zelený •
III. •
truchlivy Nevesely •
ty kraje, jsou vodní •
trávě v kde si pod leknínem •
rybkou hraje. s rybka •
Tu nezahřívá, slunéčko •
větřík nezavěje: •
ticho chladno, - •
v žel srdci jako naděje. bez •
truchlivy Nevesely •
kraje vodní; jsou ty •
a polousvětle poloutmě v v •
po dni. den tu mine •
vodníkův prostranný, Dvůr •
něm v dosti; bohatství •
jen něm však v bezděky se •
hosti. zastavují •
jednou křišťálovou A v kdo •
jeho bránu vkročí, •
ho sotva uhlédají kdy •
milých oči. jeho •
sedí vraty, Vodník mezi •
spravuje sítě své •
ženuška a mladá jeho •
dítě. chová malé •
dadej, "Hajej, mé děťátko, •
bezděčný synu! můj •
usmíváš, Ty mne na se •
žalostí já hynu. •
radostně Ty vypínáš •
ručky mně obě; ke •
a já bych viděla se radš •
na hrobě. zemi v tam •
zemi kostelem Tam na za •
černého u kříže, •
má aby zlatá matička •
blíže. mně měla ke •
můj, synku Hajej, dadej, •
malý vodníčku! můj •
nemám vzpomínati Kterak •
na matičku? smutná •
Starala ubohá, se •
komu, mne, komu vdá •
ani však nenadálá, se •
mne domu! z vybyla •
Vdala již, vdala se, jsem •
chyby: ale byly •
černí starosvati - raci, •
družičky ryby! a - •
bůh můj muž - A polituj! •
suše v chodí mokře •
vodě pod ve a hrnečky •
lidské duše. střádá •
synáčku Hajej, dadej, můj •
zelenými s vlásky! •
se Nevdala tvá matička •
lásky. příbytek ve •
polapena Obluzena, •
ošemetné v sítě, •
zde radosti žádné nemá •
mé tebe, leč dítě!" •
zpíváš, to "Co ženo má? •
toho zpěvu! Nechci •
proklatá píseň Tvoje •
popouzí hněvu. k mne •
má! Nic nezpívej, ženo •
mi V kyne: těle žluč •
rybou tebe učiním sic •
jiné!" jako mnohé •
nehněvej, "Nehněvej se, •
vodníku, můj muži! •
rozdrcené, Neměj zlé za •
růži. zahozené •
mé jarý Mladosti štěp •
půli; jsi přelomil v •
tu jsi mi nic a dobu po •
vůli. k neučinil •
tě Stokrát prosila, jsem •
sladce, přimlouvala •
mi na na čas, kratičký, bys •
k dovolil matce. mé •
Stokrát prosila jsem tě •
slzí v toku mnohém, •
jí ještě naposledy bych •
dáti mohla sbohem! •
prosila, jsem Stokrát tě •
kolena na klekla; •
srdce kůra tvého ale •
ničím neobměkla! •
se, Nehněvej nehněvej, •
můj pane, vodníku, •
rozhněvej, se anebo •
se díš, co stane. ať •
chceš-li míti, mne A rybou •
byla abych němá, •
kamenem, mne učiň radš •
jenž paměti nemá. •
radš mne kamenem Učiň •
citu, bez a mysli •
by nebylo mi žel věčně •
svitu!" slunečního •
já ženo, bych rád bych, "Rád •
slovu; věřil tvému •
moři v rybka šírém ale •
znovu? kdo lapí ji •
já Nezbraňoval bych ti •
chůze; matce tvojí k •
ženské liché mysli ale •
tuze! se obávám •
dovolím - já, ti Nuže •
ti z dovolím důli; •
ať však poroučím, mi věrně •
moji vůli. splníš •
matky své, Neobjímej •
duše ani jiné; •
tvoje sic láska pozemská •
nezemskou mine. se s •
nikoho Neobjímej •
rána z večera; do •
pak se klekáním zase před •
vrátíš do jezera. •
klekání klekání Od do •
tobě; dávám lhůtu •
na mi jistotu avšak tu •
robě." zůstavíš to •
IV. •
to jaké by bylo Jaké, •
bez podletí? slunéčka •
by bylo shledání Jaké •
objetí? vroucího bez •
v dcera A čase když dlouhém •
obejme matku zase, svou •
zlé může za míti aj, kdo •
dítěti? laskavému •
pláči Celý v těší den se •
jezera: žena z matkou s •
matičko zlatá! má "Sbohem, •
večera!" bojím Ach, se •
má duše se, "Neboj drahá, •
nic vraha; toho neboj se •
moci v by nedopustím, tě měla •
vodní příšera!" •
večer. - Muž zelený Přišel •
po dvoře; chodí venku •
zastrčeny, klínem dvéře •
s komoře. dcerou v matka •
má duše, drahá se, "Neboj •
neuškodí v nic ti suše, •
vrah tobě nemá jezerní k •
nahoře." moci žádné •
klekání odzvonili, Když •
venku na dvéře: buch! buch •
již moje, ženo domů, "Pojď •
ještě nemám večeře." •
prahu, od našeho "Vari •
pryč, lstivý vrahu, vari ty •
jsi a co dřív večeříval, •
v jezeře!" zase večeř •
půlnoci buch buch! O zase •
dvéře zpukřelé: na ty •
"Pojď již ženo domů, moje, •
pojď ustlat mi postele." •
našeho prahu, od "Vari •
ty vari lstivý pryč, vrahu, •
stlával, tobě prve a kdo •
ať zase ustele!" ti •
buch zase, A potřetí buch! •
se svit: šeřil ranní když •
již ženo moje, domů, "Pojď •
pláče, dej mu pít!" dítě •
matičko, "Ach - muka, muka •
děťátko puká! srdce pro •
Matko zlatá, má, matičko •
zase nech nech mne mne, jít!" •
dcero "Nikam nechoď, moje, •
zradu kuje vodní vrah; •
o máš péči že dítě, ač •
o mně větší tebe strach. •
vrahu, jezera, Vari, do •
dcera; nikam moje nesmí •
tvé děťátko, a pláče-li •
sem práh." je přines na náš •
hučí, bouře Na jezeře •
naříká; v dítě bouři •
ostře v duši, bodá nářek •
náhle potom zaniká. •
běda, běda, "Ach matičko, •
pláčem mi tím usedá; krev •
matičko má, zlatá, matko •
se vodníka!" strachuji •
padlo. Něco Pode dveřmi •
jeví se krvavý; mok - •
stará otevřela, a když •
vypraví! kdo leknutí •
v krvi Dvě věci leží tu •
běží: těle po hrůzou mráz •
bez dětská tělíčka hlava •
tělíčko bez a hlavy. •
jezerem Na topole nad •
seděl vodník podvečerem: •
měsíčku, "Sviť, sviť, •
niť. šije ať mi •
botičky si šiju Šiju, •
vodičky: i do sucha do •
měsíčku, sviť, sviť, •
mi ať šije niť. •
čtvrtek, zejtra je pátek Dnes •
šiju, si šiju kabátek: •
sviť, sviť, měsíčku, •
mi niť. ať šije •
botky rudé, Zelené šaty, •
bude: zejtra svatba moje •
měsíčku, sviť, sviť, •
šije niť." mi ať •
II. •
panna raníčko Ráno, vstala, •
si uzel v zavázala: prádlo •
matičko, k "Půjdu, jezeru, •
sobě šátečky vyperu." •
jezero, nechoď, "Ach nechoď na •
doma, dnes dcero! moje zůstaň •
noci Já sen: zlý měla té •
k dceruško, ven. nechoď, vodě •
tobě Perly jsem vybírala, •
oblíkala, bíle jsem tebe •
vodních pěn: z jako v sukničku •
vodě nechoď, ven. k dceruško, •
Bílé šatičky smutek tají, •
se v ukrývají, slzy perlách •
nešťastný a pátek den, je •
dceruško, vodě nechoď, k ven." •
dceruška, Nemá stání, nemá •
vždy k jezeru ji cos pohání, •
nutí, k ji jezeru vždy cos •
chuti. nic nic po doma, jí •
šáteček První namočila •
ní lávka tu se prolomila, s •
po mladičké a dívčině •
se v hlubině. zavířilo •
vlny zdola, Vyvalily se •
v kola; roztáhnuly se šírá •
na podle a topole skal •
zatleskal. mužík zelený •
III. •
truchlivy Nevesely •
ty kraje, jsou vodní •
trávě v kde si pod leknínem •
rybkou hraje. s rybka •
Tu nezahřívá, slunéčko •
větřík nezavěje: •
ticho chladno, - •
v žel srdci jako naděje. bez •
truchlivy Nevesely •
kraje vodní; jsou ty •
a polousvětle poloutmě v v •
po dni. den tu mine •
vodníkův prostranný, Dvůr •
něm v dosti; bohatství •
jen něm však v bezděky se •
hosti. zastavují •
jednou křišťálovou A v kdo •
jeho bránu vkročí, •
ho sotva uhlédají kdy •
milých oči. jeho •
sedí vraty, Vodník mezi •
spravuje sítě své •
ženuška a mladá jeho •
dítě. chová malé •
dadej, "Hajej, mé děťátko, •
bezděčný synu! můj •
usmíváš, Ty mne na se •
žalostí já hynu. •
radostně Ty vypínáš •
ručky mně obě; ke •
a já bych viděla se radš •
na hrobě. zemi v tam •
zemi kostelem Tam na za •
černého u kříže, •
má aby zlatá matička •
blíže. mně měla ke •
můj, synku Hajej, dadej, •
malý vodníčku! můj •
nemám vzpomínati Kterak •
na matičku? smutná •
Starala ubohá, se •
komu, mne, komu vdá •
ani však nenadálá, se •
mne domu! z vybyla •
Vdala již, vdala se, jsem •
chyby: ale byly •
černí starosvati - raci, •
družičky ryby! a - •
bůh můj muž - A polituj! •
suše v chodí mokře •
vodě pod ve a hrnečky •
lidské duše. střádá •
synáčku Hajej, dadej, můj •
zelenými s vlásky! •
se Nevdala tvá matička •
lásky. příbytek ve •
polapena Obluzena, •
ošemetné v sítě, •
zde radosti žádné nemá •
mé tebe, leč dítě!" •
zpíváš, to "Co ženo má? •
toho zpěvu! Nechci •
proklatá píseň Tvoje •
popouzí hněvu. k mne •
má! Nic nezpívej, ženo •
mi V kyne: těle žluč •
rybou tebe učiním sic •
jiné!" jako mnohé •
nehněvej, "Nehněvej se, •
vodníku, můj muži! •
rozdrcené, Neměj zlé za •
růži. zahozené •
mé jarý Mladosti štěp •
půli; jsi přelomil v •
tu jsi mi nic a dobu po •
vůli. k neučinil •
tě Stokrát prosila, jsem •
sladce, přimlouvala •
mi na na čas, kratičký, bys •
k dovolil matce. mé •
Stokrát prosila jsem tě •
slzí v toku mnohém, •
jí ještě naposledy bych •
dáti mohla sbohem! •
prosila, jsem Stokrát tě •
kolena na klekla; •
srdce kůra tvého ale •
ničím neobměkla! •
se, Nehněvej nehněvej, •
můj pane, vodníku, •
rozhněvej, se anebo •
se díš, co stane. ať •
chceš-li míti, mne A rybou •
byla abych němá, •
kamenem, mne učiň radš •
jenž paměti nemá. •
radš mne kamenem Učiň •
citu, bez a mysli •
by nebylo mi žel věčně •
svitu!" slunečního •
já ženo, bych rád bych, "Rád •
slovu; věřil tvému •
moři v rybka šírém ale •
znovu? kdo lapí ji •
já Nezbraňoval bych ti •
chůze; matce tvojí k •
ženské liché mysli ale •
tuze! se obávám •
dovolím - já, ti Nuže •
ti z dovolím důli; •
ať však poroučím, mi věrně •
moji vůli. splníš •
matky své, Neobjímej •
duše ani jiné; •
tvoje sic láska pozemská •
nezemskou mine. se s •
nikoho Neobjímej •
rána z večera; do •
pak se klekáním zase před •
vrátíš do jezera. •
klekání klekání Od do •
tobě; dávám lhůtu •
na mi jistotu avšak tu •
robě." zůstavíš to •
IV. •
to jaké by bylo Jaké, •
bez podletí? slunéčka •
by bylo shledání Jaké •
objetí? vroucího bez •
v dcera A čase když dlouhém •
obejme matku zase, svou •
zlé může za míti aj, kdo •
dítěti? laskavému •
pláči Celý v těší den se •
jezera: žena z matkou s •
matičko zlatá! má "Sbohem, •
večera!" bojím Ach, se •
má duše se, "Neboj drahá, •
nic vraha; toho neboj se •
moci v by nedopustím, tě měla •
vodní příšera!" •
večer. - Muž zelený Přišel •
po dvoře; chodí venku •
zastrčeny, klínem dvéře •
s komoře. dcerou v matka •
má duše, drahá se, "Neboj •
neuškodí v nic ti suše, •
vrah tobě nemá jezerní k •
nahoře." moci žádné •
klekání odzvonili, Když •
venku na dvéře: buch! buch •
již moje, ženo domů, "Pojď •
ještě nemám večeře." •
prahu, od našeho "Vari •
pryč, lstivý vrahu, vari ty •
jsi a co dřív večeříval, •
v jezeře!" zase večeř •
půlnoci buch buch! O zase •
dvéře zpukřelé: na ty •
"Pojď již ženo domů, moje, •
pojď ustlat mi postele." •
našeho prahu, od "Vari •
ty vari lstivý pryč, vrahu, •
stlával, tobě prve a kdo •
ať zase ustele!" ti •
buch zase, A potřetí buch! •
se svit: šeřil ranní když •
již ženo moje, domů, "Pojď •
pláče, dej mu pít!" dítě •
matičko, "Ach - muka, muka •
děťátko puká! srdce pro •
Matko zlatá, má, matičko •
zase nech nech mne mne, jít!" •
dcero "Nikam nechoď, moje, •
zradu kuje vodní vrah; •
o máš péči že dítě, ač •
o mně větší tebe strach. •
vrahu, jezera, Vari, do •
dcera; nikam moje nesmí •
tvé děťátko, a pláče-li •
sem práh." je přines na náš •
hučí, bouře Na jezeře •
naříká; v dítě bouři •
ostře v duši, bodá nářek •
náhle potom zaniká. •
běda, běda, "Ach matičko, •
pláčem mi tím usedá; krev •
matičko má, zlatá, matko •
se vodníka!" strachuji •
padlo. Něco Pode dveřmi •
jeví se krvavý; mok - •
stará otevřela, a když •
vypraví! kdo leknutí •
v krvi Dvě věci leží tu •
běží: těle po hrůzou mráz •
bez dětská tělíčka hlava •
tělíčko bez a hlavy. •
Počet správných určení: 0
Počet špatných určení: 0
Úspěšnost: 0
Počet správných/špatných v předchozích testech: 0
Počet špatných v předchozích testech: 0
Úspěšnost v předchozích testech: 0
Znovu zamíchat
Úspěšnost v předchozích testech - graf:
100%
0%
Chyby v předchozích testech - graf:
0
Čas na správnou odpověď v předešlých testech - graf:
0s
Grafy se aktualizují po zamíchání, nebo tlačítkem pod grafy, kdy je přičten i současný stav.
Aktualizovat statistiky
Čas startu:0
Čas posledního kliknutí:0
Průměr.čas na 1 správné kliknutí:0
V předešlých testech čas na správné kliknutí:0
Cvičení pro zlepšení paměti. Z náhodně umístěných slov máte složit text písně, nebo básně. Kliknutím na políčko s textem jej aktivujete / pozadí se obarví. Pak klikněte na políčko, kam chcete text přesunout. Pokud nechcete přesunout, klikněte znovu na políčko ještě jednou. Více informací na konci testu. Pokud je přesunutí správné, přesunutý text se podbarví zeleně. Místo, kde bylo již chybováno, bude podtrženo červeně. Pokud počet chyb nesouhlasí s počtem červeně podtržených výrazů, možná jste udělali vícekrát chybu ve stejném místě.
Script modified: June 19 2019 09:18:23.
Písmenková doplňovačka
Pište text do modrého rámečku - obdelníčku. Pokud se objeví CHYBA,
rámeček změní barvu na červený. Smažte poslední písmenka tak dlouho dokud se rámeček
nezmění na modrý a pokračujte správým znakem, nebo
si otevřete nápovědu pomocí tlačítka, pokud nevíte jak dál.
Čárky vě větách ani tečky není nutné uvádět pro snadnější psaní,
ale otazník, či vykřičník je nutné spravně zapsat.
Video ukázka jak prováďet test
Originalní text
Upozornění na chybu
Počet chyb
Text v poli
