Erben-Vodník
Popis stránky *
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník. Test z textu.
.
Posunout na obsah
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník. Test z textu.
.
Posunout na obsah
Koronavirus (COVID-19) - info - odkazy - mapy - statistiky
Test
×
Obtížnost testuZde bude průběžné info.
Při volbě jiné obtížnosti, bude celý text znovu zamíchán a vynulován!
I. •
topole jezerem nad Na •
vodník podvečerem: seděl •
měsíčku, sviť, "Sviť, •
mi niť. šije ať •
šiju botičky Šiju, si •
i do do sucha vodičky: •
sviť, měsíčku, sviť, •
šije niť. ať mi •
zejtra Dnes pátek čtvrtek, je •
šiju si kabátek: šiju, •
sviť, sviť, měsíčku, •
niť. šije mi ať •
botky rudé, šaty, Zelené •
svatba moje bude: zejtra •
měsíčku, sviť, sviť, •
niť." ať šije mi •
II. •
panna Ráno, raníčko vstala, •
zavázala: v uzel prádlo si •
k jezeru, "Půjdu, matičko, •
sobě vyperu." šátečky •
nechoď na jezero, "Ach nechoď, •
dnes zůstaň dcero! doma, moje •
noci měla sen: té zlý Já •
k dceruško, nechoď, ven. vodě •
vybírala, tobě Perly jsem •
oblíkala, tebe jsem bíle •
vodních jako v z sukničku pěn: •
vodě nechoď, ven. dceruško, k •
smutek Bílé šatičky tají, •
ukrývají, slzy v perlách se •
pátek nešťastný den, je a •
dceruško, vodě ven." nechoď, k •
stání, dceruška, Nemá nemá •
jezeru k vždy cos ji pohání, •
nutí, k cos ji jezeru vždy •
po nic nic doma, chuti. jí •
namočila První šáteček •
se s prolomila, tu lávka ní •
dívčině a mladičké po •
se zavířilo hlubině. v •
se zdola, Vyvalily vlny •
šírá se roztáhnuly kola; v •
podle skal na topole a •
zatleskal. zelený mužík •
III. •
truchlivy Nevesely •
ty vodní jsou kraje, •
v leknínem si trávě pod kde •
hraje. s rybkou rybka •
nezahřívá, Tu slunéčko •
větřík nezavěje: •
- ticho chladno, •
bez srdci v jako žel naděje. •
truchlivy Nevesely •
ty vodní; kraje jsou •
poloutmě polousvětle v v a •
dni. po tu mine den •
prostranný, vodníkův Dvůr •
v bohatství něm dosti; •
v něm však bezděky se jen •
hosti. zastavují •
křišťálovou jednou v A kdo •
bránu vkročí, jeho •
ho uhlédají sotva kdy •
milých oči. jeho •
sedí Vodník mezi vraty, •
své spravuje sítě •
mladá jeho a ženuška •
malé dítě. chová •
dadej, mé "Hajej, děťátko, •
synu! můj bezděčný •
usmíváš, Ty na mne se •
žalostí já hynu. •
vypínáš radostně Ty •
obě; ke ručky mně •
radš a se bych já viděla •
zemi v hrobě. na tam •
na zemi Tam kostelem za •
kříže, černého u •
zlatá aby matička má •
blíže. mně měla ke •
můj, synku dadej, Hajej, •
vodníčku! můj malý •
vzpomínati Kterak nemám •
na matičku? smutná •
ubohá, se Starala •
komu mne, komu, vdá •
ani však nenadálá, se •
mne z domu! vybyla •
již, se, vdala Vdala jsem •
ale byly chyby: •
raci, - starosvati černí •
družičky ryby! - a •
muž můj A bůh polituj! - •
v suše chodí mokře •
ve vodě hrnečky pod a •
duše. lidské střádá •
můj synáčku Hajej, dadej, •
zelenými s vlásky! •
tvá Nevdala se matička •
lásky. ve příbytek •
Obluzena, polapena •
sítě, v ošemetné •
žádné zde radosti nemá •
tebe, leč dítě!" mé •
to zpíváš, má? "Co ženo •
Nechci zpěvu! toho •
píseň proklatá Tvoje •
mne k hněvu. popouzí •
má! nezpívej, Nic ženo •
V mi žluč těle kyne: •
tebe učiním sic rybou •
mnohé jiné!" jako •
se, nehněvej, "Nehněvej •
můj muži! vodníku, •
rozdrcené, zlé Neměj za •
zahozené růži. •
Mladosti jarý štěp mé •
v jsi přelomil půli; •
po a dobu jsi tu nic mi •
k vůli. neučinil •
tě Stokrát prosila, jsem •
sladce, přimlouvala •
čas, na mi na bys kratičký, •
k dovolil matce. mé •
tě prosila jsem Stokrát •
toku slzí v mnohém, •
naposledy jí bych ještě •
dáti mohla sbohem! •
tě jsem Stokrát prosila, •
klekla; kolena na •
srdce kůra ale tvého •
neobměkla! ničím •
Nehněvej se, nehněvej, •
vodníku, pane, můj •
rozhněvej, se anebo •
stane. co díš, ať se •
rybou chceš-li míti, mne A •
byla abych němá, •
učiň kamenem, radš mne •
nemá. paměti jenž •
kamenem mne Učiň radš •
citu, a mysli bez •
věčně by nebylo žel mi •
slunečního svitu!" •
bych, rád ženo, bych "Rád já •
věřil slovu; tvému •
moři šírém ale rybka v •
ji kdo lapí znovu? •
bych Nezbraňoval ti já •
matce chůze; k tvojí •
mysli ale ženské liché •
se tuze! obávám •
já, Nuže - ti dovolím •
důli; ti dovolím z •
ať věrně mi poroučím, však •
splníš vůli. moji •
Neobjímej své, matky •
duše ani jiné; •
tvoje sic láska pozemská •
nezemskou s mine. se •
nikoho Neobjímej •
do večera; rána z •
se klekáním pak zase před •
do vrátíš jezera. •
do Od klekání klekání •
tobě; dávám lhůtu •
tu avšak mi jistotu na •
to zůstavíš robě." •
IV. •
bylo jaké Jaké, to by •
podletí? slunéčka bez •
by bylo shledání Jaké •
vroucího objetí? bez •
když dlouhém v dcera čase A •
zase, matku svou obejme •
zlé za může kdo aj, míti •
dítěti? laskavému •
se těší v Celý pláči den •
žena matkou jezera: s z •
má zlatá! "Sbohem, matičko •
Ach, večera!" se bojím •
duše se, má "Neboj drahá, •
neboj nic se toho vraha; •
by měla v tě moci nedopustím, •
příšera!" vodní •
večer. - Přišel Muž zelený •
po venku dvoře; chodí •
klínem zastrčeny, dvéře •
dcerou s v komoře. matka •
se, "Neboj má duše, drahá •
neuškodí ti suše, v nic •
jezerní nemá tobě k vrah •
moci nahoře." žádné •
odzvonili, Když klekání •
buch! buch venku na dvéře: •
domů, "Pojď již moje, ženo •
nemám ještě večeře." •
prahu, od našeho "Vari •
vari lstivý ty vrahu, pryč, •
dřív večeříval, jsi co a •
zase v jezeře!" večeř •
buch půlnoci O buch! zase •
ty na zpukřelé: dvéře •
moje, domů, "Pojď ženo již •
ustlat pojď mi postele." •
prahu, našeho "Vari od •
pryč, vari vrahu, lstivý ty •
kdo stlával, a tobě prve •
ti ať zase ustele!" •
buch potřetí buch! A zase, •
se když svit: šeřil ranní •
domů, již "Pojď ženo moje, •
pít!" mu dítě pláče, dej •
- muka, "Ach matičko, muka •
děťátko srdce puká! pro •
zlatá, Matko má, matičko •
jít!" mne nech mne, zase nech •
dcero "Nikam moje, nechoď, •
vodní zradu kuje vrah; •
péči máš ač o dítě, že •
tebe o větší strach. mně •
do jezera, vrahu, Vari, •
dcera; nesmí nikam moje •
tvé a děťátko, pláče-li •
práh." na je náš přines sem •
hučí, jezeře Na bouře •
naříká; v dítě bouři •
v duši, ostře bodá nářek •
náhle potom zaniká. •
běda, matičko, "Ach běda, •
usedá; krev pláčem mi tím •
zlatá, matičko má, matko •
vodníka!" strachuji se •
Pode Něco dveřmi padlo. •
krvavý; mok se - jeví •
otevřela, stará když a •
vypraví! leknutí kdo •
tu krvi leží Dvě věci v •
po mráz hrůzou běží: těle •
bez tělíčka hlava dětská •
tělíčko hlavy. bez a •
topole jezerem nad Na •
vodník podvečerem: seděl •
měsíčku, sviť, "Sviť, •
mi niť. šije ať •
šiju botičky Šiju, si •
i do do sucha vodičky: •
sviť, měsíčku, sviť, •
šije niť. ať mi •
zejtra Dnes pátek čtvrtek, je •
šiju si kabátek: šiju, •
sviť, sviť, měsíčku, •
niť. šije mi ať •
botky rudé, šaty, Zelené •
svatba moje bude: zejtra •
měsíčku, sviť, sviť, •
niť." ať šije mi •
II. •
panna Ráno, raníčko vstala, •
zavázala: v uzel prádlo si •
k jezeru, "Půjdu, matičko, •
sobě vyperu." šátečky •
nechoď na jezero, "Ach nechoď, •
dnes zůstaň dcero! doma, moje •
noci měla sen: té zlý Já •
k dceruško, nechoď, ven. vodě •
vybírala, tobě Perly jsem •
oblíkala, tebe jsem bíle •
vodních jako v z sukničku pěn: •
vodě nechoď, ven. dceruško, k •
smutek Bílé šatičky tají, •
ukrývají, slzy v perlách se •
pátek nešťastný den, je a •
dceruško, vodě ven." nechoď, k •
stání, dceruška, Nemá nemá •
jezeru k vždy cos ji pohání, •
nutí, k cos ji jezeru vždy •
po nic nic doma, chuti. jí •
namočila První šáteček •
se s prolomila, tu lávka ní •
dívčině a mladičké po •
se zavířilo hlubině. v •
se zdola, Vyvalily vlny •
šírá se roztáhnuly kola; v •
podle skal na topole a •
zatleskal. zelený mužík •
III. •
truchlivy Nevesely •
ty vodní jsou kraje, •
v leknínem si trávě pod kde •
hraje. s rybkou rybka •
nezahřívá, Tu slunéčko •
větřík nezavěje: •
- ticho chladno, •
bez srdci v jako žel naděje. •
truchlivy Nevesely •
ty vodní; kraje jsou •
poloutmě polousvětle v v a •
dni. po tu mine den •
prostranný, vodníkův Dvůr •
v bohatství něm dosti; •
v něm však bezděky se jen •
hosti. zastavují •
křišťálovou jednou v A kdo •
bránu vkročí, jeho •
ho uhlédají sotva kdy •
milých oči. jeho •
sedí Vodník mezi vraty, •
své spravuje sítě •
mladá jeho a ženuška •
malé dítě. chová •
dadej, mé "Hajej, děťátko, •
synu! můj bezděčný •
usmíváš, Ty na mne se •
žalostí já hynu. •
vypínáš radostně Ty •
obě; ke ručky mně •
radš a se bych já viděla •
zemi v hrobě. na tam •
na zemi Tam kostelem za •
kříže, černého u •
zlatá aby matička má •
blíže. mně měla ke •
můj, synku dadej, Hajej, •
vodníčku! můj malý •
vzpomínati Kterak nemám •
na matičku? smutná •
ubohá, se Starala •
komu mne, komu, vdá •
ani však nenadálá, se •
mne z domu! vybyla •
již, se, vdala Vdala jsem •
ale byly chyby: •
raci, - starosvati černí •
družičky ryby! - a •
muž můj A bůh polituj! - •
v suše chodí mokře •
ve vodě hrnečky pod a •
duše. lidské střádá •
můj synáčku Hajej, dadej, •
zelenými s vlásky! •
tvá Nevdala se matička •
lásky. ve příbytek •
Obluzena, polapena •
sítě, v ošemetné •
žádné zde radosti nemá •
tebe, leč dítě!" mé •
to zpíváš, má? "Co ženo •
Nechci zpěvu! toho •
píseň proklatá Tvoje •
mne k hněvu. popouzí •
má! nezpívej, Nic ženo •
V mi žluč těle kyne: •
tebe učiním sic rybou •
mnohé jiné!" jako •
se, nehněvej, "Nehněvej •
můj muži! vodníku, •
rozdrcené, zlé Neměj za •
zahozené růži. •
Mladosti jarý štěp mé •
v jsi přelomil půli; •
po a dobu jsi tu nic mi •
k vůli. neučinil •
tě Stokrát prosila, jsem •
sladce, přimlouvala •
čas, na mi na bys kratičký, •
k dovolil matce. mé •
tě prosila jsem Stokrát •
toku slzí v mnohém, •
naposledy jí bych ještě •
dáti mohla sbohem! •
tě jsem Stokrát prosila, •
klekla; kolena na •
srdce kůra ale tvého •
neobměkla! ničím •
Nehněvej se, nehněvej, •
vodníku, pane, můj •
rozhněvej, se anebo •
stane. co díš, ať se •
rybou chceš-li míti, mne A •
byla abych němá, •
učiň kamenem, radš mne •
nemá. paměti jenž •
kamenem mne Učiň radš •
citu, a mysli bez •
věčně by nebylo žel mi •
slunečního svitu!" •
bych, rád ženo, bych "Rád já •
věřil slovu; tvému •
moři šírém ale rybka v •
ji kdo lapí znovu? •
bych Nezbraňoval ti já •
matce chůze; k tvojí •
mysli ale ženské liché •
se tuze! obávám •
já, Nuže - ti dovolím •
důli; ti dovolím z •
ať věrně mi poroučím, však •
splníš vůli. moji •
Neobjímej své, matky •
duše ani jiné; •
tvoje sic láska pozemská •
nezemskou s mine. se •
nikoho Neobjímej •
do večera; rána z •
se klekáním pak zase před •
do vrátíš jezera. •
do Od klekání klekání •
tobě; dávám lhůtu •
tu avšak mi jistotu na •
to zůstavíš robě." •
IV. •
bylo jaké Jaké, to by •
podletí? slunéčka bez •
by bylo shledání Jaké •
vroucího objetí? bez •
když dlouhém v dcera čase A •
zase, matku svou obejme •
zlé za může kdo aj, míti •
dítěti? laskavému •
se těší v Celý pláči den •
žena matkou jezera: s z •
má zlatá! "Sbohem, matičko •
Ach, večera!" se bojím •
duše se, má "Neboj drahá, •
neboj nic se toho vraha; •
by měla v tě moci nedopustím, •
příšera!" vodní •
večer. - Přišel Muž zelený •
po venku dvoře; chodí •
klínem zastrčeny, dvéře •
dcerou s v komoře. matka •
se, "Neboj má duše, drahá •
neuškodí ti suše, v nic •
jezerní nemá tobě k vrah •
moci nahoře." žádné •
odzvonili, Když klekání •
buch! buch venku na dvéře: •
domů, "Pojď již moje, ženo •
nemám ještě večeře." •
prahu, od našeho "Vari •
vari lstivý ty vrahu, pryč, •
dřív večeříval, jsi co a •
zase v jezeře!" večeř •
buch půlnoci O buch! zase •
ty na zpukřelé: dvéře •
moje, domů, "Pojď ženo již •
ustlat pojď mi postele." •
prahu, našeho "Vari od •
pryč, vari vrahu, lstivý ty •
kdo stlával, a tobě prve •
ti ať zase ustele!" •
buch potřetí buch! A zase, •
se když svit: šeřil ranní •
domů, již "Pojď ženo moje, •
pít!" mu dítě pláče, dej •
- muka, "Ach matičko, muka •
děťátko srdce puká! pro •
zlatá, Matko má, matičko •
jít!" mne nech mne, zase nech •
dcero "Nikam moje, nechoď, •
vodní zradu kuje vrah; •
péči máš ač o dítě, že •
tebe o větší strach. mně •
do jezera, vrahu, Vari, •
dcera; nesmí nikam moje •
tvé a děťátko, pláče-li •
práh." na je náš přines sem •
hučí, jezeře Na bouře •
naříká; v dítě bouři •
v duši, ostře bodá nářek •
náhle potom zaniká. •
běda, matičko, "Ach běda, •
usedá; krev pláčem mi tím •
zlatá, matičko má, matko •
vodníka!" strachuji se •
Pode Něco dveřmi padlo. •
krvavý; mok se - jeví •
otevřela, stará když a •
vypraví! leknutí kdo •
tu krvi leží Dvě věci v •
po mráz hrůzou běží: těle •
bez tělíčka hlava dětská •
tělíčko hlavy. bez a •
Počet správných určení: 0
Počet špatných určení: 0
Úspěšnost: 0
Počet správných/špatných v předchozích testech: 0
Počet špatných v předchozích testech: 0
Úspěšnost v předchozích testech: 0
Znovu zamíchat
Úspěšnost v předchozích testech - graf:
100%
0%
Chyby v předchozích testech - graf:
0
Čas na správnou odpověď v předešlých testech - graf:
0s
Grafy se aktualizují po zamíchání, nebo tlačítkem pod grafy, kdy je přičten i současný stav.
Aktualizovat statistiky
Čas startu:0
Čas posledního kliknutí:0
Průměr.čas na 1 správné kliknutí:0
V předešlých testech čas na správné kliknutí:0
Cvičení pro zlepšení paměti. Z náhodně umístěných slov máte složit text písně, nebo básně. Kliknutím na políčko s textem jej aktivujete / pozadí se obarví. Pak klikněte na políčko, kam chcete text přesunout. Pokud nechcete přesunout, klikněte znovu na políčko ještě jednou. Více informací na konci testu. Pokud je přesunutí správné, přesunutý text se podbarví zeleně. Místo, kde bylo již chybováno, bude podtrženo červeně. Pokud počet chyb nesouhlasí s počtem červeně podtržených výrazů, možná jste udělali vícekrát chybu ve stejném místě.
Script modified: June 19 2019 09:18:23.
Písmenková doplňovačka
Pište text do modrého rámečku - obdelníčku. Pokud se objeví CHYBA,
rámeček změní barvu na červený. Smažte poslední písmenka tak dlouho dokud se rámeček
nezmění na modrý a pokračujte správým znakem, nebo
si otevřete nápovědu pomocí tlačítka, pokud nevíte jak dál.
Čárky vě větách ani tečky není nutné uvádět pro snadnější psaní,
ale otazník, či vykřičník je nutné spravně zapsat.
Video ukázka jak prováďet test
Originalní text
Upozornění na chybu
Počet chyb
Text v poli
