Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
Popis stránky *
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník. Test z textu.
Z náhodně umístěných slov máte složit text (písně, básně atd.). Kliknutím na políčko s textem jej aktivujete / pozadí se obarví. Pak klikněte na políčko, kam chcete text přesunout. Pokud nechcete přesunout, klikněte znovu na políčko ještě jednou. Více informací na konci testu.
Posunout na obsah
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník - Text - Test
• Karel Jaromír Erben - Kytice - Vodník. Test z textu.
Z náhodně umístěných slov máte složit text (písně, básně atd.). Kliknutím na políčko s textem jej aktivujete / pozadí se obarví. Pak klikněte na políčko, kam chcete text přesunout. Pokud nechcete přesunout, klikněte znovu na políčko ještě jednou. Více informací na konci testu.
Posunout na obsah
Koronavirus (COVID-19) - info - odkazy - mapy - statistiky
Test
×
Obtížnost testuZde bude průběžné info.
Při volbě jiné obtížnosti, bude celý text znovu zamíchán a vynulován!
I. •
nad topole jezerem Na •
vodník seděl podvečerem: •
"Sviť, sviť, měsíčku, •
šije mi ať niť. •
si Šiju, šiju botičky •
vodičky: sucha i do do •
sviť, sviť, měsíčku, •
niť. mi šije ať •
pátek zejtra je čtvrtek, Dnes •
kabátek: šiju, si šiju •
sviť, měsíčku, sviť, •
šije mi ať niť. •
šaty, botky rudé, Zelené •
moje svatba bude: zejtra •
měsíčku, sviť, sviť, •
niť." šije ať mi •
II. •
raníčko Ráno, vstala, panna •
uzel zavázala: si prádlo v •
jezeru, matičko, k "Půjdu, •
vyperu." sobě šátečky •
jezero, nechoď na "Ach nechoď, •
moje doma, zůstaň dnes dcero! •
zlý té měla sen: Já noci •
k ven. vodě dceruško, nechoď, •
vybírala, jsem tobě Perly •
tebe bíle oblíkala, jsem •
z jako pěn: vodních sukničku v •
dceruško, vodě k ven. nechoď, •
smutek Bílé tají, šatičky •
perlách slzy ukrývají, se v •
je den, nešťastný pátek a •
dceruško, k ven." vodě nechoď, •
stání, Nemá nemá dceruška, •
ji vždy pohání, cos jezeru k •
nutí, jezeru ji cos vždy k •
po chuti. nic doma, jí nic •
namočila První šáteček •
s prolomila, ní lávka se tu •
mladičké po a dívčině •
v hlubině. se zavířilo •
se Vyvalily zdola, vlny •
šírá v roztáhnuly se kola; •
podle skal a topole na •
mužík zelený zatleskal. •
III. •
truchlivy Nevesely •
ty kraje, vodní jsou •
si v trávě kde leknínem pod •
s rybka hraje. rybkou •
slunéčko Tu nezahřívá, •
větřík nezavěje: •
ticho chladno, - •
naděje. žel v srdci jako bez •
truchlivy Nevesely •
ty kraje vodní; jsou •
poloutmě polousvětle a v v •
den po tu dni. mine •
prostranný, vodníkův Dvůr •
dosti; něm bohatství v •
jen něm bezděky v se však •
hosti. zastavují •
jednou křišťálovou v kdo A •
jeho vkročí, bránu •
sotva ho kdy uhlédají •
oči. jeho milých •
mezi vraty, sedí Vodník •
sítě své spravuje •
a ženuška jeho mladá •
malé chová dítě. •
mé děťátko, dadej, "Hajej, •
synu! můj bezděčný •
mne usmíváš, se na Ty •
hynu. žalostí já •
radostně vypínáš Ty •
mně ručky obě; ke •
já bych a radš se viděla •
zemi hrobě. tam na v •
zemi kostelem na za Tam •
černého kříže, u •
zlatá má matička aby •
blíže. ke měla mně •
dadej, synku Hajej, můj, •
malý vodníčku! můj •
vzpomínati Kterak nemám •
matičku? na smutná •
ubohá, Starala se •
vdá komu, komu mne, •
nenadálá, ani však se •
domu! mne vybyla z •
vdala se, jsem již, Vdala •
byly ale chyby: •
raci, černí starosvati - •
družičky ryby! a - •
- bůh polituj! můj A muž •
suše mokře chodí v •
hrnečky pod vodě a ve •
lidské střádá duše. •
synáčku Hajej, můj dadej, •
zelenými s vlásky! •
tvá matička Nevdala se •
lásky. ve příbytek •
polapena Obluzena, •
ošemetné v sítě, •
žádné nemá radosti zde •
tebe, mé dítě!" leč •
ženo "Co má? to zpíváš, •
zpěvu! toho Nechci •
Tvoje proklatá píseň •
hněvu. k popouzí mne •
ženo má! nezpívej, Nic •
mi těle žluč V kyne: •
rybou tebe učiním sic •
jako jiné!" mnohé •
"Nehněvej nehněvej, se, •
muži! vodníku, můj •
za zlé Neměj rozdrcené, •
růži. zahozené •
mé Mladosti štěp jarý •
jsi půli; přelomil v •
nic tu jsi a dobu mi po •
k vůli. neučinil •
tě jsem prosila, Stokrát •
sladce, přimlouvala •
na mi kratičký, na bys čas, •
k mé matce. dovolil •
tě Stokrát prosila jsem •
mnohém, toku slzí v •
naposledy jí ještě bych •
sbohem! dáti mohla •
jsem Stokrát tě prosila, •
klekla; kolena na •
tvého ale srdce kůra •
neobměkla! ničím •
se, nehněvej, Nehněvej •
můj vodníku, pane, •
rozhněvej, se anebo •
stane. co díš, ať se •
rybou A mne míti, chceš-li •
byla němá, abych •
radš kamenem, učiň mne •
nemá. paměti jenž •
kamenem mne radš Učiň •
citu, mysli a bez •
věčně mi nebylo by žel •
svitu!" slunečního •
rád bych ženo, "Rád já bych, •
slovu; věřil tvému •
šírém ale moři v rybka •
znovu? lapí ji kdo •
bych já Nezbraňoval ti •
chůze; k matce tvojí •
mysli liché ženské ale •
tuze! se obávám •
dovolím ti já, - Nuže •
dovolím ti důli; z •
ať poroučím, mi však věrně •
vůli. splníš moji •
matky své, Neobjímej •
duše jiné; ani •
pozemská láska tvoje sic •
mine. s se nezemskou •
nikoho Neobjímej •
rána večera; do z •
klekáním zase pak před se •
jezera. do vrátíš •
klekání do klekání Od •
lhůtu dávám tobě; •
jistotu avšak mi tu na •
to robě." zůstavíš •
IV. •
jaké by to bylo Jaké, •
podletí? slunéčka bez •
bylo shledání by Jaké •
vroucího objetí? bez •
v dcera když dlouhém A čase •
obejme zase, matku svou •
míti kdo aj, za může zlé •
laskavému dítěti? •
den pláči v Celý se těší •
matkou z žena jezera: s •
má matičko "Sbohem, zlatá! •
se večera!" bojím Ach, •
se, "Neboj duše má drahá, •
se nic neboj vraha; toho •
by tě měla v nedopustím, moci •
příšera!" vodní •
večer. - Muž Přišel zelený •
chodí dvoře; po venku •
zastrčeny, dvéře klínem •
s matka komoře. v dcerou •
duše, "Neboj drahá se, má •
suše, neuškodí v ti nic •
jezerní k tobě vrah nemá •
nahoře." žádné moci •
odzvonili, klekání Když •
na buch buch! dvéře: venku •
domů, "Pojď ženo moje, již •
nemám večeře." ještě •
od prahu, "Vari našeho •
pryč, vari vrahu, lstivý ty •
večeříval, a dřív co jsi •
zase v jezeře!" večeř •
buch buch! zase O půlnoci •
ty na dvéře zpukřelé: •
již "Pojď ženo moje, domů, •
postele." pojď mi ustlat •
našeho od prahu, "Vari •
lstivý vari pryč, ty vrahu, •
tobě prve a kdo stlával, •
ti ať ustele!" zase •
buch potřetí buch! A zase, •
šeřil svit: se ranní když •
již domů, moje, ženo "Pojď •
pít!" dítě mu dej pláče, •
muka muka, matičko, - "Ach •
srdce pro puká! děťátko •
má, Matko zlatá, matičko •
mne mne, nech zase nech jít!" •
nechoď, dcero "Nikam moje, •
vrah; vodní kuje zradu •
o ač máš že dítě, péči •
mně větší tebe strach. o •
do Vari, vrahu, jezera, •
nesmí dcera; nikam moje •
děťátko, pláče-li tvé a •
na sem přines je práh." náš •
jezeře Na bouře hučí, •
bouři v naříká; dítě •
v duši, bodá nářek ostře •
zaniká. náhle potom •
běda, "Ach běda, matičko, •
pláčem mi usedá; krev tím •
zlatá, matko matičko má, •
se strachuji vodníka!" •
padlo. Něco dveřmi Pode •
se jeví - krvavý; mok •
když a otevřela, stará •
kdo vypraví! leknutí •
věci leží v krvi tu Dvě •
běží: po mráz těle hrůzou •
bez dětská hlava tělíčka •
bez tělíčko hlavy. a •
nad topole jezerem Na •
vodník seděl podvečerem: •
"Sviť, sviť, měsíčku, •
šije mi ať niť. •
si Šiju, šiju botičky •
vodičky: sucha i do do •
sviť, sviť, měsíčku, •
niť. mi šije ať •
pátek zejtra je čtvrtek, Dnes •
kabátek: šiju, si šiju •
sviť, měsíčku, sviť, •
šije mi ať niť. •
šaty, botky rudé, Zelené •
moje svatba bude: zejtra •
měsíčku, sviť, sviť, •
niť." šije ať mi •
II. •
raníčko Ráno, vstala, panna •
uzel zavázala: si prádlo v •
jezeru, matičko, k "Půjdu, •
vyperu." sobě šátečky •
jezero, nechoď na "Ach nechoď, •
moje doma, zůstaň dnes dcero! •
zlý té měla sen: Já noci •
k ven. vodě dceruško, nechoď, •
vybírala, jsem tobě Perly •
tebe bíle oblíkala, jsem •
z jako pěn: vodních sukničku v •
dceruško, vodě k ven. nechoď, •
smutek Bílé tají, šatičky •
perlách slzy ukrývají, se v •
je den, nešťastný pátek a •
dceruško, k ven." vodě nechoď, •
stání, Nemá nemá dceruška, •
ji vždy pohání, cos jezeru k •
nutí, jezeru ji cos vždy k •
po chuti. nic doma, jí nic •
namočila První šáteček •
s prolomila, ní lávka se tu •
mladičké po a dívčině •
v hlubině. se zavířilo •
se Vyvalily zdola, vlny •
šírá v roztáhnuly se kola; •
podle skal a topole na •
mužík zelený zatleskal. •
III. •
truchlivy Nevesely •
ty kraje, vodní jsou •
si v trávě kde leknínem pod •
s rybka hraje. rybkou •
slunéčko Tu nezahřívá, •
větřík nezavěje: •
ticho chladno, - •
naděje. žel v srdci jako bez •
truchlivy Nevesely •
ty kraje vodní; jsou •
poloutmě polousvětle a v v •
den po tu dni. mine •
prostranný, vodníkův Dvůr •
dosti; něm bohatství v •
jen něm bezděky v se však •
hosti. zastavují •
jednou křišťálovou v kdo A •
jeho vkročí, bránu •
sotva ho kdy uhlédají •
oči. jeho milých •
mezi vraty, sedí Vodník •
sítě své spravuje •
a ženuška jeho mladá •
malé chová dítě. •
mé děťátko, dadej, "Hajej, •
synu! můj bezděčný •
mne usmíváš, se na Ty •
hynu. žalostí já •
radostně vypínáš Ty •
mně ručky obě; ke •
já bych a radš se viděla •
zemi hrobě. tam na v •
zemi kostelem na za Tam •
černého kříže, u •
zlatá má matička aby •
blíže. ke měla mně •
dadej, synku Hajej, můj, •
malý vodníčku! můj •
vzpomínati Kterak nemám •
matičku? na smutná •
ubohá, Starala se •
vdá komu, komu mne, •
nenadálá, ani však se •
domu! mne vybyla z •
vdala se, jsem již, Vdala •
byly ale chyby: •
raci, černí starosvati - •
družičky ryby! a - •
- bůh polituj! můj A muž •
suše mokře chodí v •
hrnečky pod vodě a ve •
lidské střádá duše. •
synáčku Hajej, můj dadej, •
zelenými s vlásky! •
tvá matička Nevdala se •
lásky. ve příbytek •
polapena Obluzena, •
ošemetné v sítě, •
žádné nemá radosti zde •
tebe, mé dítě!" leč •
ženo "Co má? to zpíváš, •
zpěvu! toho Nechci •
Tvoje proklatá píseň •
hněvu. k popouzí mne •
ženo má! nezpívej, Nic •
mi těle žluč V kyne: •
rybou tebe učiním sic •
jako jiné!" mnohé •
"Nehněvej nehněvej, se, •
muži! vodníku, můj •
za zlé Neměj rozdrcené, •
růži. zahozené •
mé Mladosti štěp jarý •
jsi půli; přelomil v •
nic tu jsi a dobu mi po •
k vůli. neučinil •
tě jsem prosila, Stokrát •
sladce, přimlouvala •
na mi kratičký, na bys čas, •
k mé matce. dovolil •
tě Stokrát prosila jsem •
mnohém, toku slzí v •
naposledy jí ještě bych •
sbohem! dáti mohla •
jsem Stokrát tě prosila, •
klekla; kolena na •
tvého ale srdce kůra •
neobměkla! ničím •
se, nehněvej, Nehněvej •
můj vodníku, pane, •
rozhněvej, se anebo •
stane. co díš, ať se •
rybou A mne míti, chceš-li •
byla němá, abych •
radš kamenem, učiň mne •
nemá. paměti jenž •
kamenem mne radš Učiň •
citu, mysli a bez •
věčně mi nebylo by žel •
svitu!" slunečního •
rád bych ženo, "Rád já bych, •
slovu; věřil tvému •
šírém ale moři v rybka •
znovu? lapí ji kdo •
bych já Nezbraňoval ti •
chůze; k matce tvojí •
mysli liché ženské ale •
tuze! se obávám •
dovolím ti já, - Nuže •
dovolím ti důli; z •
ať poroučím, mi však věrně •
vůli. splníš moji •
matky své, Neobjímej •
duše jiné; ani •
pozemská láska tvoje sic •
mine. s se nezemskou •
nikoho Neobjímej •
rána večera; do z •
klekáním zase pak před se •
jezera. do vrátíš •
klekání do klekání Od •
lhůtu dávám tobě; •
jistotu avšak mi tu na •
to robě." zůstavíš •
IV. •
jaké by to bylo Jaké, •
podletí? slunéčka bez •
bylo shledání by Jaké •
vroucího objetí? bez •
v dcera když dlouhém A čase •
obejme zase, matku svou •
míti kdo aj, za může zlé •
laskavému dítěti? •
den pláči v Celý se těší •
matkou z žena jezera: s •
má matičko "Sbohem, zlatá! •
se večera!" bojím Ach, •
se, "Neboj duše má drahá, •
se nic neboj vraha; toho •
by tě měla v nedopustím, moci •
příšera!" vodní •
večer. - Muž Přišel zelený •
chodí dvoře; po venku •
zastrčeny, dvéře klínem •
s matka komoře. v dcerou •
duše, "Neboj drahá se, má •
suše, neuškodí v ti nic •
jezerní k tobě vrah nemá •
nahoře." žádné moci •
odzvonili, klekání Když •
na buch buch! dvéře: venku •
domů, "Pojď ženo moje, již •
nemám večeře." ještě •
od prahu, "Vari našeho •
pryč, vari vrahu, lstivý ty •
večeříval, a dřív co jsi •
zase v jezeře!" večeř •
buch buch! zase O půlnoci •
ty na dvéře zpukřelé: •
již "Pojď ženo moje, domů, •
postele." pojď mi ustlat •
našeho od prahu, "Vari •
lstivý vari pryč, ty vrahu, •
tobě prve a kdo stlával, •
ti ať ustele!" zase •
buch potřetí buch! A zase, •
šeřil svit: se ranní když •
již domů, moje, ženo "Pojď •
pít!" dítě mu dej pláče, •
muka muka, matičko, - "Ach •
srdce pro puká! děťátko •
má, Matko zlatá, matičko •
mne mne, nech zase nech jít!" •
nechoď, dcero "Nikam moje, •
vrah; vodní kuje zradu •
o ač máš že dítě, péči •
mně větší tebe strach. o •
do Vari, vrahu, jezera, •
nesmí dcera; nikam moje •
děťátko, pláče-li tvé a •
na sem přines je práh." náš •
jezeře Na bouře hučí, •
bouři v naříká; dítě •
v duši, bodá nářek ostře •
zaniká. náhle potom •
běda, "Ach běda, matičko, •
pláčem mi usedá; krev tím •
zlatá, matko matičko má, •
se strachuji vodníka!" •
padlo. Něco dveřmi Pode •
se jeví - krvavý; mok •
když a otevřela, stará •
kdo vypraví! leknutí •
věci leží v krvi tu Dvě •
běží: po mráz těle hrůzou •
bez dětská hlava tělíčka •
bez tělíčko hlavy. a •
Počet správných určení: 0
Počet špatných určení: 0
Úspěšnost: 0
Počet správných/špatných v předchozích testech: 0
Počet špatných v předchozích testech: 0
Úspěšnost v předchozích testech: 0
Znovu zamíchat
Úspěšnost v předchozích testech - graf:
100%
0%
Chyby v předchozích testech - graf:
0
Čas na správnou odpověď v předešlých testech - graf:
0s
Grafy se aktualizují po zamíchání, nebo tlačítkem pod grafy, kdy je přičten i současný stav.
Aktualizovat statistiky
Čas startu:0
Čas posledního kliknutí:0
Průměr.čas na 1 správné kliknutí:0
V předešlých testech čas na správné kliknutí:0
Cvičení pro zlepšení paměti. Z náhodně umístěných slov máte složit text písně, nebo básně. Kliknutím na políčko s textem jej aktivujete / pozadí se obarví. Pak klikněte na políčko, kam chcete text přesunout. Pokud nechcete přesunout, klikněte znovu na políčko ještě jednou. Více informací na konci testu. Pokud je přesunutí správné, přesunutý text se podbarví zeleně. Místo, kde bylo již chybováno, bude podtrženo červeně. Pokud počet chyb nesouhlasí s počtem červeně podtržených výrazů, možná jste udělali vícekrát chybu ve stejném místě.
Script modified: June 19 2019 09:18:23.
Písmenková doplňovačka
Pište text do modrého rámečku - obdelníčku. Pokud se objeví CHYBA,
rámeček změní barvu na červený. Smažte poslední písmenka tak dlouho dokud se rámeček
nezmění na modrý a pokračujte správým znakem, nebo
si otevřete nápovědu pomocí tlačítka, pokud nevíte jak dál.
Čárky vě větách ani tečky není nutné uvádět pro snadnější psaní,
ale otazník, či vykřičník je nutné spravně zapsat.
Tip: Nakopírujte si text, který již umíte do editačního políčka a pokračujte od konce tohoto textu.
Video ukázka jak psát text
Originalní text
Upozornění na chybu
Počet chyb
Text v poli